Vladimír Kubeš (1908–1988) patřil k předním představitelům brněnské právní filozofie 20. století.
Působil na Právnické fakultě v Brně, kde byl ovlivněn normativní teorií Františka Weyra. Původně byl civilistou a v poválečném období se podílel na přípravě návrhu nekomunistické ústavy. Po roce 1948 byl z politických důvodů nucen fakultu opustit; v následném politickém procesu byl odsouzen k třináctiletému trestu odnětí svobody, který zčásti vykonával při nucené práci v uranových dolech na Jáchymovsku a Příbramsku. Po propuštění byl nucen vykonávat dělnické profese.
V období pražského jara se výrazně podílel na obnovení brněnské právnické fakulty.
Po svém opětovném nuceném odchodu z fakulty v době nastupující normalizace přednášel několik let právní filozofii na vídeňské právnické fakultě a současně intenzivně spolupracoval s vídeňským Hans Kelsen-Institutem, čímž navázal na tradici brněnské normativní právní vědy. Navzdory nepříznivým podmínkám pokračoval v rozsáhlé rukopisné tvorbě, která však mohla být v plném rozsahu vydána až po roce 1989. Jeho dílo dnes opět získává zaslouženou pozornost.
Výstava představuje Kubešovu vědeckou dráhu, jeho životní osudy v období politických zvratů i jeho zásadní přínos pro českou právní vědu.